Knižní tip: Před Draculou. Archeologie upíra (Tomasso Braccini)

Upíři jsou již po staletí vděčným tématem knih, filmů, seriálů a lidových zkazek (v závislosti na historickém období). Jejich podoba se v aktuálně panujícím diskursu průběžně proměňuje (stačí porovnat knižní verzi kultovního Drákuly s moderními romány, kde mají upíři diametrálně odlišnou podobu), je proto na místě klást si otázku – jak vlastně vypadala původní představa upíra?

Na tuto otázku zodpovídá Tomasso Braccini prostřednictvím své knihy Před Draculou s podtitulem Archeologie upíra. Tento italský kulturní antropolog zkoumá fenomén vampyrismu v prostředí evropských dějin, přičemž se soustředí na území Byzance a obecně lokalit, které obývaly slovanské národy. Kořeny představy o lidech, kteří po smrti opouštějí hroby, aby pronásledovali živé, zasazuje do období starověkého Řecka.

Autor poctivě pracuje s historickými prameny různých proveniencí, díky čemuž se mu podařilo věrohodně rekonstruovat obraz postavy upíra, jenž vyprostil z nánosů, které na něj naházela beletristická literatura. Bracciniho upír, vyvstávající z historických pramenů, je jakousi mozaikou, vytvořenou vlastnostmi vypůjčenými od jiných revenantů. Některé čtenáře možná překvapí, že upír tak, jak ho znali naši předci v antickém období a ve středověku, sál krev pouze zřídka.

Zajímavý je rozbor pohledu pravoslavné církve na problematiku vampyrismu, který Braccini nabízí. Poměrně interesantní „perličkou“ je v tomto kontextu fakt, že domněnka, že by někdo mohl být vampýrem, byla zakládána na základě posmrtného ohledání jeho těla a zjištění, že se nerozkládá tak, jak by se rozkládat mělo. Dobové povědomí o tom, jak se lidské tělo rozkládá, však bylo velmi zkreslené, bylo tedy téměř jisté, že se často narazí na nebožtíky, kteří se nerozkládali dle „manuálu“ pravoslavné církve. 

Kniha Před Draculou je vhodná pro čtenáře, kteří chtějí poznat historické pozadí upírského fenoménu, a nebojí se být zklamaní z toho, že původ opravdu neleží ve Vladovi III. 🙂