Šestero (autorská skupina Vlašarma Norjana)

Kniha Šestero vznikla pod pedagogickým vedením MgA. Jany Mifkové jako absolventská práce studia I. stupně literárně-dramatického oboru na Základní umělecké škole Františka Drdly ve Žďáru nad Sázavou. Jejími autory (kterým bylo v době sepsání knihy mezi 14 a 17 lety) jsou Vlasta Braunová, Norbert Hasse, Šarlota Kšírová, Matouš Malý, Jana Mrkosová a Natálie Tlustošová, vystupující jako umělecká skupina Vlašarma Norjana.

Obsahem knihy je šest příběhů s hororovou tématikou.

Povídka Vlasty Braunové nese název Hraběnčina krev. Vypráví o tom, co se přihodilo trojici mladých dívek na prázdninách u bohatého strýčka, žijícího v zámku na ostrůvku Tarronie v Severním moři. Kamarádky si užívají luxusu, který jim zámek poskytuje, dokud se nedoví o zlém duchu šílené hraběnky, jenž zde údajně straší.
Povídka je rozdělena na osm kratších kapitol, pomáhajících k postupné gradaci děje a ke stupňování napětí. Osobně bych v textu ubrala na výpustkách (tedy: …), které v menší míře spoluvytvářejí dramatickou atmosféru popisovaných událostí, ale pokud jsou nadužívány, působí spíše rušivě. Naopak oceňuji způsob, kterým autorka pracovala s psychikou hlavní postavy.

Autorem druhé povídky Aokigahara je Norbert Hasse. Ústředním místem příběhu je les Aokigahara na hoře Fudži v Japonsku, který je známý jako les sebevrahů. Statisticky jde o druhé nejčastější místo, kde se lidé rozhodnou spáchat sebevraždu (hned po Golden Gate Bridge). Děj je popisován formou cestovního deníku dívky, která se společně se svým kamarádem z Japonska a s dalšími odvážlivci rozhodne do tohoto lesa vypravit.
Příběh o tajemném lese je vyprávěn ve stylu hororů, jež se tváří jako autentické dokumenty účastníků děje (nejznámějším je pravděpodobně snímek Záhada Blair Witch). Ačkoli byl autor limitován krátkým rozsahem povídkového žánru, podařilo se mu nastolit hororovou atmosféru a čtenáře patřičně napnout. Do děje mimo to vetkl alternativní vysvětlení toho, proč je zrovna les Aokigahara tak oblíbeným místem pro sebevrahy. Otevřený konec svádí čtenáře k úvahám o pokračování osudu hlavní ženské postavy.

V pořadí třetím příběhem je Tajemství od Šarloty Kšírové. Děj je zasazen do prostředí léčebny, která před sto lety vyhořela. Do tajemného domu se vypraví trojice novinářů. Namísto reportáže je však výsledkem jejich výpravy setkání s podivnými obyvatelkami zříceniny…
Autorka příběhu si vybrala pro horor atraktivní prostředí osiřelé léčebny. Ačkoli je její příběh námětově neobvyklý, samotný text místy obsahuje stylistické nedostatky. Nicméně vzhledem k věku pisatelky lze očekávat, že svůj styl dílem tréninku a autorského zrání vypiluje. Její text má rozhodně potenciál.

Autorem povídky Dvojčata je Matouš Malý. Hlavní postavou je čerstvá absolventka psychologie, která jako svůj první případ dostane dvojici dětských vražedkyň. Když ji její nadřízený varuje, že malé psychopatky jsou nesmírně manipulativní, netuší, jak daleko ji terapie dívek dostane.
Příběh disponuje originální zápletkou. Skutečnost, že by čerstvá absolventka programu psychologie byla připuštěna k tak složitému případu, jako je terapie dětských psychopatů, je spíše nepravděpodobná. Po pěti letech studia psychologie musí absolventi podstoupit další praxi a studium (mimo jiné například terapeutický výcvik), až poté se stávají klinickými psychology. Reflektovat ve svých příbězích takové informace je však často problémem i pro zkušené autory, myslím tedy, že v případě prvotiny jsou nepřesnosti omluvitelné. 🙂 Kromě této drobnosti byl příběh podařený – autor disponuje schopností vytvořit u čtenářů pocit napětí.

Předposledním příběhem je Ve stínu noci od Jany Mrkosové. Děj má kriminální zápletku. Jeho hlavní postavou je Annie. Annie má problém – viděla sériového vraha těsně předtím, než unesl z parku svou další oběť. Co když se nyní vrah pokusí dostat i ji?
Tato povídka mi svým námětem připomněla knihy od Chrise Cartera, i když autorka vzhledem k tomu, že jde o povídku a nikoli o román, nemohla rozvinout děj v takové složitosti. Vzhledem k věku autorky mne mile překvapilo, že její text téměř neobsahuje obvyklé nedostatky, které se objevují u začínajících autorů (například nadměrné hromadění slov stejného významu, nelogická slovní spojení apod.). Text naopak vykazuje lehké náznaky sarkasmu, které jej odlehčují a o úroveň pozdvihují.

Sbírku povídek uzavírá ta s názvem Alice Whitemoorová. Její autorkou je Natálie Tlustošová, která v ní rozvinula příběh dívky Alice, která trpí občasnými výpadky. Při jednom z nich zabila kocoura své adoptivní matky. Ta se rozhodla svého chlupatého mazlíčka pomstít.
Autorka má bezpochyby nadání pro atmosférou nabitý popis, který dokáže u čtenáře vytvořit pocit napětí i bez hektolitrů prolité krve. Zvolila spíše popisný styl, který je však efektivní při budování atmosféry a postupné gradaci příběhu.

Sbírka povídek Šestero je povedeným autorským prvopočinem šesti začínajících spisovatelů. To, že se žáci ZUŠ nevyhnuli některým chybám, pro čerstvé autory typickým, je tedy omluvitelné. Obecně mohu konstatovat, že povídky mají originální náměty a překvapují čtenáře neobvyklými prvky. Dovolím si i drobné povzbuzení, čerpající z mé účasti coby posluchače na různých autorských čteních – slyšela jsem povídky od zkušených (respektive zkušeně se tvářících) autorů, které podle mého kvalitou na povídky v recenzované sbírce nedosahovaly. 🙂

Knihu Šestero si můžete objednat na e-mailové adrese sestero@email.cz.

Add a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *