Vánoční knižní tipy na dárky pro dětské čtenáře

Aktuálně leží na pultech knihkupectví množství knižních novinek, určených primárně pro dětské čtenáře. Ačkoli nepochybně vychází i kvalitní knihy pro děti, k některým titulům jsem coby rodič skeptická. Je vhodné, aby byla princezna vybavena tabletem a facebookovým profilem a svého prince sháněla na sociálních sítích? Neměl by princ spíše řešit draka nebo zlého obra, namísto aby bránil princeznu před kyberšikanou? Když tak přemýšlím, jestli je vhodné dětem zprostředkovávat hodnoty jako „mít stylisticky perfektně upravené fotky na Instagramu“, s láskou vzpomínám na knihy, které jsem na prvním stupni základní školy (což je věk, ve kterém se nyní nachází můj vlastní syn) četla já.

Dnešní knižní tipy jsou určeny primárně jako inspirace na vánoční dárky pro mladší čtenáře. Myslím, že některé knihy, i když třeba poprvé vyšly před desítkami let, mají stále svou hodnotu pro nejmladší generaci. Mezi dětmi sice aktuálně „letí“ spíše Lego Batman a jeho dobrodružství, která s původním komiksovým Batmanem moc společného nemají, ale i tak stojí za to představit dětem příběhy, které budou mít pozitivní dopad na jejich kognitivní rozvoj i na rozvoj jejich čtenářských dovedností (což se o Lego Batmanovi, jakkoli je pro děti atraktivní, bohužel říci nedá).

Kniha Uprchlík na ptačím stromě od Ondřeje Sekory by se v jazyku moderní pedagogiky dala nazvat environmentální pohádkou. Vypráví o modrém ptáčkovi z dalekých krajin, který se jednoho dne objeví vysílen v trávě u stromu, na kterém hnízdí rozličné druhy ptáků. Příběh seznamuje dětské čtenáře nejen s tím, jak se modrý hrdina vypořádává s novým domovem, ale i s domácími druhy ptáků a tím, jaká si stavějí hnízda, co je jejich typickou potravou a podobně.

Knihu jsem synovi předčítala v době, kdy navštěvoval druhou třídu. Spíše než příběh, nad kterým jsem se nostalgicky dojímala já sama, jej zajímaly právě informace o ptácích, které jsou překvapivě autentické.

Rodiče, kteří v mládí hltali knihy Julese Verna, možná znají i knihu Plutonie od ruského spisovatele, geologa a geografa Vladimira A. Obručeva. Jde o příběh podobný Cestě do středu Země, respektive Obručev svou knihu psal přímo pod vlivem tohoto díla. Kniha, reflektující fantastickou a ve své době velmi populární teorii o duté zemi, vypráví o skupině dobrodruhů, kteří se vypraví na polární výpravu, aby našli předpokládanou dosud neobjevenou pevninu na sever od Beringova průlivu.

Tuto pevninu skutečně našli a vypravili se do jeskyně, na kterou narazili. Pětice ruských vědců klesala stále hlouběji, až zjistila, že se dostala na místo, kde kompas ukazuje podivné výsledky a slunce zaujímá na obloze chybné postavení. Jediným vysvětlením bylo, že se vědci ocitli ve vnitřním plášti duté Země a slunce, které viděli, je ve skutečnosti vnitřní jádro planety. Zemi, do které vstoupili, pojmenovali Plutonie. Fauna a flora Plutonie odpovídaly zhruba jurskému období, ačkoli úroveň poznání ve spisovatelově době zapříčinila například to, že do Plutonie byli umístěni pralidé.

Plutonie mě coby dítě zaujala nejen díky nádherným celostránkovým ilustracím, ale i tím, že vyprávěla o dinosaurech, které jsem měla v té době ve velké oblibě. Umím si představit, že až budu Plutonii číst synovi, budou jej zajímat především souboje hlavních hrdinů s obřími mravenci.

Robinsona Crusoa, v originále od spisovatele Daniela Defoe, znají čtenáři pravděpodobně spíše prostřednictvím převyprávění od Josefa V. Plevy či Františka Novotného. Každopádně jde o nesmrtelný příběh, kterým se inspirovali filmaři ve svých mnohých filmových adaptacích.

V dětství pro mě byla kniha atraktivní především popisem života (v té době) moderního člověka na pustém ostrově. Bavily mne pasáže, kde musel trosečník pomocí metody pokus-omyl přijít například na to, jak péci chleba, aby nebyl tuhý jako podešev, případně jak sít obilí, rozdělat oheň, chovat drůbež a tak dále. Když jsem si přečetla příběh znovu jako středoškolačka, objevila jsem i kontexty, které jsem jako dítě nechápala. Například jak Robinson upouští od svého původního „evropansky nadřazeného“ myšlení a učí se více chápat záludnosti přírody, lidskou bezmoc proti jejím vlivům a hodnotu kulturních odlišností (tu objeví ve chvíli, kdy se spřátelí s Pátkem a naučí se jej respektovat).

Hodnotou, kterou jsem z knihy přijala, je nutnost starat se o to, jak věci kolem mě fungují. Robinson sice ze své domoviny znal chleba, když jej však měl sám upéci, nevěděl, co si počít. Znal oheň, ale nevěděl, jak jej rozdělat. Tento poznatek nemusí vést zrovna k tomu, že mladý čtenář půjde číst příručku od mixéru, aby se dověděl, jak funguje, ale že se bude obecně zajímat o to, jak fungují nejen fyzické věci kolem něj, ale například i záležitosti jako daně, volby, pojištění, půjčky a podobně.

Poslední vybranou knihou je lehce kontroverzní naučná publikace Petr, Ida a miminko od Grethe Fagerström a Gunilly Hansson. Jde o didaktický komiks, který děti poučuje o tom, jak funguje proces početí, těhotenství a narození miminka. Je třeba upozornit na to, že příběh je opravdu velmi podrobný, co se reprodukční problematiky týče, proto by jeho případnému pořízení ratolestem měla předcházet důkladná úvaha rodičů.

Výhodou knihy je, že může pomoci rodičům překonat výchovný ostych, který při sexuální výchově svých dětí mají. Nevýhodou je pak především obtížná dostupnost knihy – je sehnatelná prakticky jen v antikvariátech a to ještě dosti zřídka. Knihu jsem si chtěla pořídit spíše jako raritu do vlastní knihovny (asi bych neměla odvahu předčítat ji synovi), popřípadě jako dárek pro mou mámu, kterou jsem v dětství neustále otravovala s tím, ať mi přečte kapitolu popisující, co miminko dělá v bříšku, ale dosud jsem s koupí neuspěla.

Výše prezentované knihy jsou samozřejmě pouze subjektivním výběrem titulů, které si pamatuji ze svého dětství. Možná tento tip podnítí další rodiče, aby zavzpomínali, které knihy četli ve svém mládí, a pořídili je svým dětem. 

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *