Kontroverze kolem nového překladu Písně ledu a ohně

Blíží se vydání nového dílu fantasy ságy Píseň ledu a ohně G. R. R. Martina, který se stal v našich končinách všeobecně známým po odvysílání první řady seriálu Hra o trůny. Tanec s draky, zatím poslední vydaný román této série, vyšel v anglickém originále již roku 2011. Práva na vydání dlouho čekávaného románu, který ponese s nejvyšší pravděpodobností název Vichry zimy, byla ze strany autorova agenta podmíněna novým překladem, který by byl modernější, věrnější a odstraňoval by chyby překladu původního. Ostatně v rámci odborné i laické veřejnosti již dlouho klíčil pocit, že Píseň ledu a ohně by si zasloužila lepší překladatelskou péči, jak konstatoval odpovědný redaktor Richard Klíčník. Tento názor sdílí i Gabriela Blahová z webu Ice & Fire, která zároveň dodává, že ne každý čtenář si chyb u první verze mohl všimnout. Vnímaví čtenáři s citem pro český jazyk se však nejednou zarazili – mezi nejčastější výtky, směřované k původnímu překladu (jeho autorkou je Hana Březáková), patří upozornění na jeho nekonzistentnost, zaměňování pojmů, kostrbatá souvětí, nepřirozený slovosled a poangličťování českých frází. Navíc překladatelka ve čtvrtém díle bez jakéhokoliv vysvětlení začala do češtiny překládat jména postav a jiné názvy.

Nakladatelství Argo tedy sestavilo tým, tvořený zaměstnanci nakladatelství, fanoušky a překladateli Michalou Markovou, Dominikou Křesťanovou a Petrem Kotrlem. Ti se rozhodli v překladu realizovat několik zásadních změn, mimo jiné například transkripci fiktivních jazyků (zejména dothračtiny) ve shodě s pravidlem, že jazyky, které mají jiné písmo, nebo písmo vůbec nemají, přepisujeme takovým způsobem, aby nám byly co nejbližší. Z Khaleesi se tak stala Chalesi. Marková k zásadním změnám v překladu dodává, že bojovala za přechylování ženských příjmení. V tomto kontextu se vyjádřila, že „To je věc, která v češtině stále funguje. Je to gramatický prvek, který začleňuje slova do vět, a já bez něj překládat neumím.“ Tato inovace ovšem mezi fanoušky způsobuje pravděpodobně tu největší třecí plochu.

K překladům knih byla využita terminologie Písně ledu a ohně, jejíž základy vytvořili sami fanoušci. Z původního překladu byl zachován například titul „ser“, který však v českém jazyce vyvolává představy, které autor nezamýšlel. Odstraněny byly chyby, kterých bylo v původním překladu poměrně mnoho. Pregnantně je shrnula Veronika Friedrichová ve svém článku Očima kritika | H. Březáková: Hra o trůny. Z jejích postřehů uveďme například zjevnou fascinaci původní překladatelky kotníky – věty „Otočil ji, masíroval jí ramena, pak sjel kotníkem dolů po její páteři.“ na stra 117 a „Dívka se na něj mračila, cucala si kotníky v ústech, aby z nich vysála bolest.“ na straně 159 ztrácejí smysl kvůli dvěma špatně přeloženým slovům. 

Změny v překladu a věrnost jednotlivých překladů k původnímu anglickému textu lze nejlépe pochopit, pokud je zkomparujeme. 

Původní překlad (nakladatelství Talpress, překladatelka Hana Březáková):

Měli bychom se vydat zpátky,“ zamumlal Gared, když les kolem nich začal tmavnout. „Ti divocí jsou mrtví.“
„Ty máš z mrtvých strach?“ zeptal se ho ser Waymar Roycem s mírným náznakem úsměvu.
Gared na jeho uštěpačnou poznámku nereagoval. Byl to starý muž, po padesátce, a viděl už odcházet a přicházet mnoho urozených pánů. „Mrtví jsou mrtví,“ utrousil jen. „Od mrtvých raději dál.“ 
„Opravdu jsou mrtví,“ zeptal se Royce tiše. „Jaký důkaz o tom máme?“
„Will je viděl,“ odpověděl Gared. „Když Will říká, že jsou mrtví, je to pro mě dostatečný důkaz.“

Nový překlad (nakladatelství Argo, překladatelka Michala Marková):

„Měli bychom vyrazit zpátky,“ naléhal Gared, když na okolní lesy začala padat tma. „Ti zdivočelí jsou mrtví.“
„Bojíš se mrtvých?“ zeptal se ser Waymar Royce s náznakem úsměvu.
Gared mu na vějičku neskočil. Byl starý, padesátka už mu minula a takových bezvýznamných lordů viděl za život spousty. „Kdo je mrtvý, ten je mrtvý,“ poznamenal. „S mrtvými se trápit nemusíme.“
„Takže jsou vážně mrtví?“ zeptal se Royce tiše. „Jaký máme důkaz?“
„Will je viděl,“ řekl Gared. „A jestli on říká, že jsou mrtví, mně to jako důkaz stačí.“

Anglický originál (nakladatelství Bantam Books, autor George R. R. Martin):

„We should start back,“ Gared urged as the woods behan to grow dark around them. „The wildlings are dead.“
„Do the dead frighten you?“ Ser Waymar Royce asked with just the hint of smile.
Gared did not rise to the bait. He was an old man, past fifty, and he had seen the lordlings come and go. „Dead is dead,“ he said. „We have no business with the dead.“
„Are they dead?“Royce asked softly. „What proof have we?“
„Will saw them,“ Gared said. „If he says they are dead, that’s proof enough for me.“

Na těchto ukázkách si sami můžete ověřit, který překlad je věrnější originálu. I přesto, že nový překlad je z hlediska přesnosti hodnocen jako kvalitnější, objevuje se mezi fanoušky řada názorů, které jej hodnotí jako katastrofu. Neštěstím překladu Markové se jeví především to, že nepřišel jako první. Pokud by byli čtenáři zvyklí již od prvního vydání na Chalesi, zdivočelé a další diskutované pojmy, nevyvolávala by tato rozhodnutí větší emoce . Nikoli náhodou se říká, že zvyk je železná košile, kterou lze pouze velmi obtížně odložit.

I pro mě v roli čtenářky bylo nepříjemné si na nový překlad zvykat, ačkoliv mi po srovnání s anglickým originálem připadal (většinou) věrnější. V hlavě jsem měla příliš silně zakořeněný překlad původní. Překladatel dává překládanému textu více, než jen mechanický převod z jednoho jazyka do druhého. Stává se spolutvůrcem jakéhosi diskursu, fungujícího v rámci konkrétního fikčního světa, pozdější změny jsou pro čtenáře vždy nepříjemné. Mně nejvíce neladilo přechylování ženských jmen – Starková, Martellová nebo Lannisterová, ačkoli je přechylování z hlediska českého jazyka obhajitelné, v anglofonním románu mi lépe sedí nepřechýlená forma.

Nový překlad Písně ledu a ohně je z odborného hlediska velmi povedený a respektuje pravidla českého jazyka. Subjektivní hodnocení se však neopírá jen o objektivní fakta. Překlad nakladatelství Argo vzbuzuje v některých čtenářích silné emoce, přičemž kvality nového překladu zastiňuje prostě jen to, na co jsou čtenři zvyklí. Lze je chápat, stejně je však třeba i brát v potaz nutnost oprav původního překladu, který obsahoval množství chyb.

Celkově je nový překlad z nakladatelství Argo možno označit za pozitivní počin.

 

Informace k článku byly čerpány (kromě průběžně uváděných odkazů) zde.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *