Tělo, věda, stát. Zrození porodnice v osvícenské Evropě (Daniela Tinková)

Když jsem psala bakalářskou práci, která se věnovala problematice hrdelní kriminality v raném novověku, narazila jsem při rešerši na knihu Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa od Daniely Tinkové. Ačkoli pro účely mé práce se titul nehodil, jelikož se zaměřoval na období 18. a 19. století, kdežto můj výzkum se orientoval na století 16. a 17., zaujal mne autorčin čtivý sloh a skutečnost, že při své práci používá metod francouzské historiografické školy. Ta se mi zamlouvá především pro svou orientaci na dějiny dlouhého trvání. Po přečtení titulu jsem se vydala do knihkupectví hledat další publikaci od téže autorky. Tak se mi dostala do rukou kniha Tělo, věda, stát s podtitulem Zrození porodnice v osvícenské Evropě. 

Ústředním zájmem recenzovaného titulu je problematika profesionalizace porodnictví v osvícenském období, přičemž autorka prostřednictvím analýzy tohoto tématu ukazuje, jak se měnil přístup k těhotenství a porodu. Tato otázka je důležitá pro pochopení dlouhého a náročného zápasu mezi lékaři a porodními bábami o událost, která byla po dlouhá staletí výsadou pouze ženského pohlaví – o porod.

Kniha se zabývá především formováním nového profesního aparátu, připravujícího zkoušené a kontrolované porodní báby, které podléhají autoritě mužských odborníků z lékařských fakult. V tomto kontextu se zabývá i vznikem porodnice coby instituce, kombinující sociální péči se sociální kontrolou (tím, že poskytovala pomoc rodičkám, zabraňovala infanticidiím a vyvolávaným potratům) a vědou. V širší souvislosti se knihou proplétá problematika medikalizace společnosti (normalizace společnosti prostřednictvím lékařských poznatků). Autorka se v rámci své publikace zabývá i proměnami chápání a vnímání těla a tělesnosti v osvícenském myšlení. Rovněž tento problém napomáhá vysvětlit proces, během kterého se z ryze ženské záležitosti (tj. porodu) stala záležitost do značné míry mužská. Popis tohoto vývoje je prokládán zajímavými statistikami a citacemi z dobových lékařských příruček a dalších pramenů.

Stýkání a potýkání odborného světa lékařů-porodníků a stále ještě pověrami opředeného světa porodních bab je zajímavé nejen z hlediska pochopení vztahu mezi modernizujícím se státem, osvícenskou vědou a genderovými rolemi, ale obsahuje i řadu poměrně kuriózních aspektů (například kožené výukové modely, na kterých se trénovala asistenci u porodu, nebo popis procesu, jakým muž-lékař vyšetřoval stydlivou pacientku bez použití zraku). Tyto aspekty knize poskytují jistou přidanou hodnotu, díky které je publikace nejen zdrojem hodnotných informací, ale i jakési „odborné zábavy“. Osobně mi přišly zajímavé především kapitoly, věnované vývoji odborných znalostí týkajících se porodu, a pasáže, obsahující popis úskalí mužské přítomnosti u gynekologického vyšetření a u porodu.

(Zdroj ilustrace a zároveň zajímavý článek)

Kniha je rozčleněna do tří částí. První část prezentuje otázku lidské reprodukce jako nový předmět zájmu osvícenské medicíny na přelomu 18. a 19. století, přičemž představuje i nové chápání role ženy-matky. Druhá část publikace popisuje proces medikalizace a profesionalizace porodnictví primárně ve druhé polovině 18. a na počátku 19. století. Nakonec třetí část se věnuje českým zemím (s důrazem na Prahu). V tomto oddíle je detailně analyzováno prostředí lékařské fakulty, hlavně pak kariérních strategií absolventů porodnické vědy. Dále je zde rozebírána proměna pojímání babické praxe a disciplinace porodních asistentek.

Knihu doporučuji primárně těm čtenářům, kteří se orientují v historii osvícenství a nezaleknou se problematiky genderu a lékařské historie. Pro lepší pochopení informací, jež kniha předkládá, doporučuji alespoň základní znalost tématu (především) francouzské historiografie.