Knižní tip: Šest žen Jindřicha VIII. (Alison Weirová)

Jindřich VIII. Tudor, druhý anglický panovník z rodu Tudorů, nevstoupil do povědomí veřejnosti díky svým panovnickým úspěchům, ale především kvůli svým šesti ženám, jejichž osudy jsou vesměs velmi tragické. Právě životům a smrti Jindřichových životních družek se věnuje obsáhlá kniha spisovatelky jménem Alison Weir, nesoucí název Šest žen Jindřicha VIII.

Rozvedená, popravená, zemřela, rozvedená, popravená, přežila. Tak by se dalo v jedné větě shrnout to, jaký osud potkal šest naprosto rozdílných žen, jejichž jediným společným jmenovatelem je anglický král. První manželkou Jindřicha VIII. byla Kateřina Aragonská, vdova po Jindřichově bratru Arturovi, který náhle zemřel roku 1502. Jelikož si chtěl Jindřichův otec udržet dobré vztahy se Španělskem (Kateřina byla dcerou Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské), navrhl, aby si vdova po jeho starším synovi vzala jeho mladšího potomka Jindřicha. Jelikož takový sňatek byl v dřívějších dobách nepřípustný, musel jej povolit papež, což Jindřichovi později poskytlo výhodu u rozvodu.

Sňatku Jindřicha a Kateřiny předcházely mnohé nesnáze, Jindřich VII. velmi váhal, jelikož Španělsko pro něj přestávalo být časem atraktivní jakožto spojenec. Kateřina, která strávila několik let v Anglii mezi naprosto cizími lidmi, se tak dočkala dlouhé doby plné strádání a nejistoty. Až po smrti Jindřicha VII. se mladý pár nechal oddat a krátce na to korunovat.

Ačkoli byla Kateřina o mnoho starší než její manžel, zpočátku si skvěle rozuměli. Autorka uvažuje, že Kateřina mohla být pro Jindřicha cosi jako náhrada za matku, kterou velmi postrádal. Tento ideální vztah však vzal za své tehdy, když Jindřich zjistil, že Kateřina mu není schopná porodit toužebně očekávaného syna. Ze všech dětí, které mu porodila, přežila pouze dcera Marie.

Jindřich se právem obával, že pokud nebude mít mužského potomka, vypuknou po jeho smrti spory o následnictví. Čím blíže byla Kateřina ke ztrátě plodnosti, tím více král na synovi lpěl. Kateřina mu začala být protivná a on začal pomýšlet na rozvod. Do toho vstoupila do jeho života Anna Boleynová, dvorní dáma jeho manželky. Král se do ní zamiloval, Anna však na rozdíl od své sestry odmítala jeho svodům podlehnout. Využila svého vlivu na Jindřicha a naléhala, ať se s ní ožení. Jako návnadu používala slib, že králi konečně porodí syna.

Král přestal o zrušení manželství pouze uvažovat a začal konat. Předložil žádost papeži, jeho hlavním argumentem bylo to, že manželství Kateřiny a Artura bylo naplněno. Jelikož však byl papež v té době zajatcem Karla V., jemuž byla Kateřina tetou, ukázalo se zrušení králova manželství jako velmi problematické. Kauza se táhla několik let a byla psychicky náročná pro všechny zúčastněné, hlavně pro Kateřinu, která krále upřímně milovala a odmítala se postu jeho manželky vzdát. I tak však byla vyhnána ode dvora a její místo zaujala Anna Boleynová, ačkoli ještě nebyla s králem sezdána.

Vlivem kauzy docházelo v Anglii ke snižování vlivu Říma. Thomas Cromwell přednesl v parlamentu několik návrhů, které vyhlašovaly královu svrchovanost nad církví. Konečně se tedy mohla uskutečnit svatba Jindřicha a Anny, krátce po níž Anna otěhotněla. Mezitím byl sňatek Kateřiny a Jindřicha prohlášen za neplatný a Kateřina ztratila své tituly. Následně byla Anna korunována a stala se tak královnou anglickou.

V září roku 1533 se Anně narodila dcera, která byla pojmenována Alžběta. Král sice toužil po synovi, ale zklamání nedával najevo, dokonce prohlásil, že z boží vůle nyní přijdou synové. Mýlil se však, následovala již jen série potratů. Anna začala navíc krále štvát svou prudkou a nezlomnou povahou a tím, jak se neustále míchala do politiky. Král se začal cítit zrazeně a počal jednat o možnosti opustit Annu. Mezitím Kateřina zemřela a Anna znovu otěhotněla. Nyní měla Anna důvod k obavám – pokud by neporodila syna, král by se jí mohl zbavit a nic by mu nebránilo v dalším sňatku.

Naneštěstí pro Annu se porod syna opět nekonal. Král utrpěl zranění při turnaji a krátce poté, co tuto zprávu oznámili Anně, opět potratila. To byl počátek opravdového konce jejich manželství. Jindřich prohlašoval, že jeho sňatek s Annou byl dílem očarování. Pravdou je, že jediný, kdo ho v té době očaroval, byla Jana Seymourová, dvorní dáma Anny. Samotná Anna a pět mužů (mezi nimi byl i Annin bratr) byli obviněni z krvesmilstva a zrady, královna byla uvězněna v Toweru a nakonec 19. května 1536 popravena.

Hned den po popravě Anny se Jindřich zasnoubil s Janou Seymourovou. O pár dní později si ji vzal. Jediná Jana splnila Jindřichovo přání a porodila mu tolik očekávaného syna, jenž byl pojmenován Eduard. Porod byl však těžký a Jana krátce po něm zemřela na horečku omladnic, jež byla způsobena nedostatečnou hygienou. Král velmi dlouho truchlil, zdá se, že Janu měl upřímně rád. Krátce před smrtí se dokonce rozhodl, že chce v hrobě spočinout právě vedle ní.

V roce 1540 se královým nejbližších podařilo přesvědčit jej, aby se znovu oženil. Thomas Cromwell navrhl jako vhodnou partii Annu Klevskou, jejíž otec byl považován za důležitého spojence. Poté, co Jindřich uviděl Annin portrét, souhlasil se sňatkem. Když však jeho nastávající nevěsta přijela ke dvoru, zažil velký šok. Nejen že nevypadala jako na obraze, dokonce ji shledal odpudivou. Cromwell za dojednání tohoto sňatku později zaplatil životem.

Svatba se přesto konala, i když sňatek zůstal nenaplněn. Jindřich právě to použil při své snaze prohlásit sňatek za neplatný. Anna byla dostatečně inteligentní na to, aby si uvědomila, že králi nemá odporovat. Podvolila a souhlasila s tím, že namísto královou manželkou bude prohlášena za jeho ctihodnou sestru a bude rozvedena. Odměnou jí byla vysoká renta, vlastní sídlo a služebnictvo. Do své rodné země se již nevrátila a s králem i s jeho dětmi udržovala vřelé vztahy. Dalo by se říci, že ze všech králových manželek dopadla nejlépe.

Krátce po rozvodu se Jindřich oženil s mladou Kateřinou Howardovou, sestřenicí Anny Boleynové. Jindřich byl svou mladou ženou nadšen a důsledně si ji užíval, přehlédl však její temnou minulost. Na tu jej krátce po sňatku upozornili jeho rádci. Kateřina měla daleko do ctihodné a věrné manželky, navíc byla poněkud hloupá, není se tedy co divit, že z ošidné záležitosti nedokázala vyplout. Nakonec byla v únoru 1542 popravena.

O rok později se král oženil se svou poslední manželkou, bohatou vdovou Kateřinou Parrovou. Stejně jako Anna Klevská byla Kateřina velmi inteligentní a králi se podřizovala. Chytře skrývala své protestantské vyznání, které by jí mohlo velmi uškodit. S králem ji pojilo přátelství, která bylo v době, kdy se Jindřich stával kvůli svému starému mokvajícímu zranění na noze velmi nerudným a podrážděným, velmi těžké udržet.

Jindřich zemřel 28. ledna 1547. Byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor vedle Jany Seymourové. Jeho nástupcem se stal jeho syn Eduard.

Téměř šestisetstránková kniha je velmi poutavým líčením života žen, které měly vliv na osobnost jednoho z největších vládců Anglie. Studie je založena na velmi důkladném zkoumání historických pramenů, jež jsou často citovány. Autorka se nepouští do zbytečných spekulací a vyhýbá se senzačním, ale nedůvěryhodným teoriím. Kniha je psána pro veřejnost srozumitelným stylem, autorka dokázala skloubit fakta a svůj vypravěčský talent tak, že čtenář stovkami stran takřka proletí.

Knihu mohu doporučit všem milovníkům historie, kteří se zajímají o období vlády Tudorovců. Naleznou v ní nejen čtivé vylíčení osobního života Jindřicha VIII., ale i jeho politické úspěchy a neúspěchy, což z titulu dělá zajímavou sondu do náboženské a politické situace v tehdejší Anglii.