Recenze: Ostrov Duma Key (Stephen King)

Ke jménu Stephena Kinga snad není třeba dodávat, že titul mistr hororu mu patří právem. To, co je pro mnoho autorů vrcholem jejich tvorby, je pro něj „pouhým“ průměrem, což stále dokola dokazuje každou svou knihou, která se objeví na pultech knihkupectví. Ostrov Duma Key však k průměru tohoto autora rozhodně nepatří, ať už je jeho obvyklá laťka jak chce dobrá. Kdybych měla tuto knihu přirovnat k jiné z jeho tvorby, vybrala bych si nejspíše dnes již legendární To. Při čtení obou knih jsem cítila podobnou atmosféru, kterou bych snad nejlépe popsala jako směs depresivních pocitů, melancholie a strachu.

Knihu Ostrov Duma Key v českém překladu vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský v roce 2008.

Hlavní hrdina knihy má velmi daleko k nějakému heroickému nebojsovi, který příšery odráží svým šarmem i šermem. Jmenuje se Edgar Freemantle a po nehodě při výkonu svého zaměstnání se musel rozloučit se svou pravou rukou, naopak se chtě nechtě musel přivítat s poškozením mozku, obtížemi při chůzi a záchvaty vzteku, které mu rozbily do té doby dobře fungující manželství. Jelikož ho doma již nic nedrželo, rozhodl se změnit prostředí a začít žít úplně nový život. Jeho novým působištěm se tak stává floridský ostrov Duma Key, kde si pronajme domek na pláži. Jak hned na počátku své „dovolené“ zjistí, ostrov je to ne zrovna hustě zabydlený – kromě něj se zde nachází téměř devadesátiletá Elizabeth Eastlakeová trpící Alzheimerovou chorobou a její právník Wireman, který, jak Edgar časem zjistí, na tom také není se svým zdravím zrovna nejlépe.

Brzy Edgar pochopí, že ostrov není takovým obyčejným pozemským rájem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kromě toho, že zde nevysvětlitelně získá malířský talent, pociťuje přítomnost tajemných nadpozemských sil, které nemají ty nejčistší úmysly. Ani s Edgarovým novým koníčkem to není tak růžové – jeho obrazy jako by si žily svým vlastním životem a s postupem času jsou stále děsivější. Obzvláště strašidelná je temná loď, která se na jeho malůvkách pravidelně objevuje. Jak se zmrzačený muž dokáže vyrovnat s nebezpečím, které ohrožuje i jeho nejbližší rodinu a přátele?

Hororový román je psán v ich-formě, což mu jen dodává na temné atmosféře. Není nad to přečíst si o hrdinových (v případě Edgara značně stísněných) pocitech přímo z první ruky. Na hrůzostrašnosti příběhu dodává i tenčí a fragmentovaná vedlejší dějová linie, která z pohledu malé holčičky (mimochodem má po nehodě stejný dar jako hlavní hrdina knihy) vypráví historii ostrova z doby, kdy na něj zlo udeřilo poprvé. Díky tomuto vyprávění čtenář pochopí mnohé, co by ze samotného vyprávění hlavní postavy nepochytil.

Málokterý autor mne do svého vyprávění dokáže vtáhnout takovým způsobem, jako to umí Stephen King. První čtvrtina knihy by mne asi tolik nenadchla, kdyby nebyla ocejchovaná autorovým jménem, ale jakmile vezmu do ruky cokoli od Stephena Kinga, vždy očekávám nějaký nečekaný zvrat, nějakou strašidelnou chvilku, takže bych snad se zatajeným dechem četla i My Little Ponny, jen kdyby bylo na obalu jeho jméno. Po ne zrovna dech beroucím úvodu přišel Edgarův pobyt na ostrově a já měla neustále mrazení v zádech, jelikož autor svým potemnělým stylem dává najevo, že „něco“ se dít rozhodně bude. V Ostrově Duma Key mi to „něco“ silně připomínalo zlou sílu v románu To. Popravdě se nemohu rozhodnout, která z těch knih mi přišla hororovější.

I když dle některých recenzí by Ostrov Duma Key měl být spíše podprůměrný, hodnotím jej naopak jako jeden z nejlépe povedených exemplářů z Kingovy tvorby. Z knihy přímo dýchá klasická kingovská atmosféra, která čtenáře zajme do svých spárů již při pohledu na podivně děsivou obálku. Titul by si neměl nechat ujít žádný fanoušek tvorby tohoto světového autora.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *