Recenze: Dolores Claiborneová (Stephen King)

Autorem psychologického románu Dolores Claiborneová je Stephen King. V původním jazykovém vydání byla kniha poprvé publikována roku 1992 u nakladatelství Viking press, v českém překladu ji vydalo roku 1993 nakladatelství Práca, roku 1996 nakladatelství Odeon a roku 2010 nakladatelství Beta-Dobrovský.

Dolores žije na malém ostrůvku Little Tall Island, kde si sousedé navzájem koukají do talíře. Čtenář se s ní seznamuje jako s již starou ženou, kterou sousedé podezřívají z vraždy manžela. Nařknutí vrcholí ve chvíli, kdy zemře Vera Donovanová, o kterou Dolores dlouhodobě pečovala a nakonec zdědila i všechny její peníze. Jelikož ji již nebaví anonymní telefonáty a chce očistit své jméno, vydává se na policii, kde hodlá odvyprávět svůj životní příběh.

Celá kniha je tedy jedním monologem, v němž Dolores retrospektivně vypráví své osudy. Objasňuje nikoli nenásilnou smrt svého muže, Joea St. George, a vyjasňuje to, jaký komplikovaný vztah měla k Veře, své zaměstnankyni a v jistém smyslu i přítelkyni. Na konci příběhu o silné vůli a domácím násilí nečeká čtenáře žádný abnormálně překvapivý závěr či vyústění zamotané zápletky, zajímavá je kniha jako celek, jelikož odhaluje život a hříchy jedné ženy, která zůstala přes všechny své špatné skutky nevinná, čímž míním nikoli nevinnost ve smyslu právním, ale v tom, jak jsem Dolores vnímala jakožto čtenářka její zpovědi.

V porovnání s jinými Kingovými romány, jakou jsou například To, Ostrov Duma Key nebo Řbitov zviřátek, se může zdát, že se v knize nic zajímavého neděje. Možná je pravda, že kniha nepatří mezi to nejakčnější, co spatřilo světlo světa, ale její krása tkví v něčem zcela jiném, než v krvavých pasážích. Zajímavý je především vypravěčský styl, který může na prvních stranách připadat čtenáři poněkud zvláštní, ale na který si lze velice rychle zvyknout a oblíbit si jej. Díky němu jsem se ostatně daleko lépe vžila do děje.

King knihou Dolores Claiborneová dokazuje, že umí psát i něco jiného, než dech beroucí horory. Z malého osobního dramatu jedné ženy vytvořil něco, co čtenáře pohltí a vyplivne až na konci, řádně vyřízeného a emocionálně vyždímaného. Dolores vlastně nechce nic jiného, než ochránit své děti a zachovat si sebeúctu, přičemž jí stojí v cestě násilnický manžel. Její okolí tuto domácí bitvu nevidí, nechápe utrpení, které žena prožívá, naopak mnozí chválí Joea za to, jak si dokáže svou ženu vycvičit. Dolores by s tím možná dokázala žít, kdyby jednoho dne nezjistila, že její povedený manžel má zálusk na vlastní dceru. Ale jak se odhodlat k osudovému kroku? V tom jí vypomůže právě Vera Donovanová, která i přes svou navenek sarkastickou, zlou a panovačnou povahu dokáže soucítit s týranou ženou a vypomoci jí. Možná právě proto se s Dolores ve zvláštním smyslu spřátelí a dokáže ji vystát.

Pro mnohé milovníky Kingových románů by mohla být Dolores Claiborneová zklamáním. Nepatří mezi nejobjemnější díla a nevyskytují se v ní žádné nadpřirozené síly, což pro Kinga není zrovna nejobvyklejší. Příběh není ani nijak zvlášť hororový, jeho zvláštní nádech spočívá v popisech vnitřních pochodů hlavní hrdinky, které autor vystihl natolik dokonalo, že Dolores má nakročeno k tomu, aby z románu vyskočila. Ze svého postu čtenářky jsem se mnohokrát za příběh podivila, co všechno je Dolores ve svém životě ochotna postupovat, ale na konci příběhu jsem musela uznat, že jde o jednu z nejstatečnějších knižních hrdinek, jejichž příběh jsem skrze knihu šmírovala.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *